Sourozenci

10. března 2012 v 10:00 | Yui |  Povídky
Konečně nějaká povídka, co? Tahle ke všemu soutěžní, jsem s ní přihlášená na webu Elsy. Snad bude úspěšná a bude se líbit, více pod perexem. Jen tak mimochodem.. Sourozence jsem nikdy neměla a snad ani mít nebudu. ↓


Roxanne dopisovala poslední větu ve svém deníku. Nemohla vynechat její sen o Ianovi a jeho kaštanově hnědých očích. Při pomyšlení na něj se opět nechala unášet tou slastnou vzpomínkou. Konečně, už jenom týden. Týden, než ho uvidí, týden a bude konec prázdnin, vrátí se do Bradavic.
,,Chichi," ozvalo se ode dveří pokoje. ,,ach moje zamilovaná sestřičko. Zas sen o Ianovi?" zašklebil se Fred, Roxanin "milovaný" bratr. ,,P-počkej! Odkud víš o-.. Tys četl můj deník?!" dívce z očí téměř šlehaly plameny, kdyby to v tu chvíli bylo možné.
Vyřítila se za prchajícím bratrem. Škoda, že Fred patřil mezi nejrychlejší kluky z okolí a zmizel jí během mžiku z dohledu. Rox proběhla kuchyní a zamířila si to na zahradu, kde právě její otec četl na čtvrtečním sluníčku nové číslo Denního věštce.
,,Čistě náhodou tudy neběžel Fred, co tati?" rozhlížela se všude kolem sebe. ,,Myslím, že o tom bych věděl, drahoušku." Zamumlal zpoza novin.
Rox se musela pousmát. Vzpomněla si, jak si jako malí s bratrem hráli, kterého z nich si táta nejdéle nevšimne a zrovna Fred vyhrál. Díky tichým krokům kolem a dobrému maskování si ho nevšiml celý den, i když od sebe chvílemi byli jen na dva metry. Bylo asi naivní ptát se otce, jestli neběžel kolem. Stejně by o tom nejspíš nevěděl.
,,Když jsme si my dva hráli." Problesklo jí hlavou. To už je asi hodně dlouho, protože právě teď by svého drzého, pihatého bratra nejraději chytila, svázala, umlčela a zavřela do odlehlé, temné a klidně i vlhké místnosti plné různých potvůrek.
,,Kde jen ten trol může být?" odfrkla si. Prozkoumala všechny jeho schovávačky, o kterých věděla, včetně vykotlaného stromu před domem. Nikde nikdo. Rozhodla se tedy vrátit do pokoje a psát dál. Příště deník schová na lepší místo. Musí!
Usadila se do svého velkého šedého křesla, vedle kterého leželo pero s kalamářem černého inkoustu. Chystala se namočit pero, když náhle BUM! Rozezněla se po celém domě velká rána. Pero v kalamáři náhle vybouchlo a Roxanne byla celá postříkaná černým inkoustem.
Za klíčovou dírkou se ozval další výbuch, tentokrát smíchu. ,,FREDE! Jsi synem smrti!" zapištěla začerněná dívka. Vyběhla z pokoje jako blesk a tentokrát jí bratr neunikl. Povalila ho na zem, začala bít a cloumat jím. ,,Ty jedna hnusná rezatá kryso!" zavřískala. ,,Nech mě být, odporný skřete!" bránil se Fred.
K souboji přibili i dva diváci. Rodiče. ,,Ach, to nám ty děti rostou, že drahoušku? Když já jsem se takhle dohadoval s bratry a provokoval svou malou sestřičku. Celkem se mi po tom stýská. Koukej, jakou má ten náš kluk výdrž, celý jeho strýc Fred. Ale měli bychom je asi od sebe odtrhnout, než se zabijí." Vrhli na sebe George s Angelinou starostlivý pohled.
 


Komentáře

1 Elsa Elsa | Web | 11. března 2012 v 10:26 | Reagovat

Můj názor znáš :) Čekám ještě na dvě povídky, potom bude vyhodnocení a souboje.
Nám tu ráno pršelo a vypadá to že bude pršet zas.. Nic moc, abych řekla pravdu :D

2 Anne Anne | Web | 11. března 2012 v 18:32 | Reagovat

Hodně moc se ti povedla!:)
Typičtí Weasleyovi. Jen George jako rodič je pro mě trochu nepředstavitelné :D ...

3 Ani Ani | Web | 13. března 2012 v 22:15 | Reagovat

Máš pravdu. Všichni jsou nepředstavitelní:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
→ → Jsme členy: